Je to už opravdu hodně dlouho, kdy nemám partnera, jsem už opravdu hodně dlouhou dobu bez partnera. Kdybych to měla počítat, tak myslím, že devět nebo už deset let nikoho nemám. Měla jsem pouze párkrát rande a takové intimnosti, ale to je tak všechno. Já jsem totiž z mužů zklamaná, opravdu mě mrzí, co mi všichni ti muži udělali, byla jsem z nich na dně. Chodila jsem potom také k psychologovi a také k psychiatrovi, protože jsem měla vážné bloky v hlavě, protože jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Neuměla jsem se seznamovat, nechtěla jsem nikam chodit a nejraději bych stále byla jenom zavřená doma.
Tohle se potom už ale nelíbilo vůbec mojí mamince. Moje maminka říkala, že se mám vzchopit, že mám začít žít, že je mi osmadvacet let a že nemám vůbec zanevřít na život, že nemám zanevřít nejenom na život, ale také na muže, že každý muž není stejný. Jenomže já jsem zažila tři takové muže, kteří byli stejní, opravdu to bylo hrozné a také mi dost věcí zakazovali. Dokonce jeden z nich mi zakazoval chodit s kamarádkami ven, protože on si myslel, že kamarádky mě stahují, abych třeba dělala nějaké nekalé věci. On si asi myslel, že ho budu podvádět nebo něco podobného. Jenomže tohle není vůbec můj styl.
To já, když se zamiluji, tak jsem samozřejmě vždycky jenom věrná jednomu partnerovi. Opravdu nikdy bych si nehledala žádného milence. Mě by to ani nebavilo. Když jsem zamilovaná, tak chci mít jenom jednoho jediného muže, jenomže jsem to nikdy nedokázala nikomu vysvětlit, nikdo by neuvěřil. Každý chtěl jenom, abych seděla doma. můj partner se kterým jsem chodila jako první, tak mi pořídil domů dvě koťata a potom mi zakazoval, abych chodila někam ven, protože si myslel, že se budu starat doma o zvířata. Samozřejmě, že jsem se také starala, ale také jsem se chtěla bavit a od té doby, když mě muži takhle zradili anebo mi ublížili, tak jsem potom nechtěla mít s muži vůbec nic společného. A vy se mi tomu ještě divíte?