Malé bydlení


Když se řekne bydlení, tak co si pod tím představíte? Mnoho lidí si pod slovem bydlení představí něco velice příjemného, třeba kde se cítí doma v klidu a v pohodě. Hodně lidí bydlí tak, že si udělají své obydlí takové, jaké se jim líbí, ale někdy to dopadne tak, že třeba je malý byt anebo malý dům, kde je málo místností, ale je hodně členů rodiny. Takže třeba většinou to tak dopadá, že sourozenci mají společnou místnost. A nejhorší je, pokud má každý jiný vkus nebo nejhorší je, pokud to jsou oba puberťáci a je to kluk a holka. To je vždycky potom nejhorší. Tohle jsem zažila já se svým bratrem.

Doma by chtěl každý soukromí.

My jsme totiž vyrůstali dva roky od sebe, ale měli jsme společný pokoj, takže si jistě dokážete představit, že když jsme oba dva přišli do puberty, tak jsme se stále v pokoji jenom hádali. A takovéto bydlení se mi vůbec nelíbilo a už asi od šestnácti let jsem si říkala, že když budu mít děti, tak jedině tak, že bude mít každý svoji místnost. Pokud by se tam někdo nevešel, tak budu mít jenom jedno dítě. Opravdu nechci zažívat znovu to, jak jsme se hádali my s bratrem, když jsme byli puberťáci. U nás doma to potom bylo veliké peklo. Maminka říkala, že tohle není život, že si připadá spíš jako v pekle, kde se stala jenom někdo hádá.

Jak by se líbilo bydlet vám?

Jenomže my jsme za to nemohli. Každý jsme chtěli své soukromí. Bydlení takové, aby se tam každému líbilo a aby se tam cítil opravdu každý spokojeně. Tak to je vždycky veliký zázrak. Myslím si, že kdyby každý člověk měl svou místnost, svůj pokoj a hlavně, aby měl své soukromí, tak by se asi nikdy ani člověk nehádal. Tedy alespoň tohle si myslím já. Podle mého názoru neuděláte chybu, když i vy si uvědomíte, kolik dětí budete mít, když máte třeba malé obydlí. Když vaše bydlení není uzpůsobeno na více dětí. Znám jednu rodinu, kde mají tři místnosti, ale je tam šest lidí. Musím uznat, že tam je opravdu katastrofa a ani si nedokážete představit, když si třeba někdo vezme k sobě nějakou návštěvu.